Už mezi první deseti vítězi ankety Car of the Year  (1964-1973) porotci ocenili několik modelů, které ovlivnily vývoj automobilismus i v dalších desetiletích. Zajímavá vozidla skončila ale i na stupních vítězů.

Prvním vítězem této ankety se stal v roce 1963 (později posun na rok 1964) Rover 2000. Značku Rover nyní vnímáme zejména kvůli úspěšným off-roadům a SUV modelům Land Rover, v 60. a 70. letech nabízela úspěšně klasické osobní vozy.

Rover 2000 navázal na tradici své konzervativně působící značky, ale přišel s novátorskou konstrukcí – základem byl ocelový skelet samonosné karoserie. Porotci tehdy ocenili i důraz na pohodlí pro čtveřici pasažérů i dostatek prostoru na jejich zavazadla, přičemž prostor vozu by snesl i pětimístné uspořádání, dále bezpečnost a také řadu pokrokových technických řešení (obě nezávislé nápravy, řízení s kapalinovým tlumičem, výškově nastavitelný volant).  Už tehdy zaujal i moderním designem, který snese i současná měřítka. Ohlásil do ukončení produkce v roce 1976 výrobu 327 208, kdy tento model vystřídal další vítěz ankety COTY, Rover 3500.

Průkopnický hatchback: Renault 16

Převratný model R16 do jisté míry odstartoval sérii inovací, novátorských řešení i patentů značky Renault – následovalo například nadčasové Twingo nebo obdobně revoluční Espace a Scénic, které založily třídu MPV.

Do té doby osobním automobilům vládly sedany a kombíky. Konstruktérům se podařilo vyhovět zadání tehdejšího šéfa firmy Pierre Dreyfuse odlišit nový model od konkurence. Inženýr Gaston Juchel a designér Phillippe Charbonet dokázali ve dvouprostorové karosérii spojit vlastnosti sedanu a dodávky. Pro výslednou karoserii s pátými dveřmi se vžil název hatchback. Velkou popularitu si získal jako rodinný vůz. Oceněn byl i variabilní a pohodlný interiér. Díky skládací zadní pohovce (dala i posouvat o 150 mm i vyjmout) zavazadlový prostor zvětšit z 346 na 424 litrů, po složení sedadla na 750 l a jeho vyjmutí na 1,2 m3. Evropskou premiéru měl u R16 také alternátor.  Vyhovovala i dynamika a spotřeba. Vůz byl vyráběn v letech 1965 až 1980 a celkem bylo vyrobeno 1 851 502. R16 byl dovážen už od 60. let i do Československa a byl řazen mezi luxusní automobily. Prodáván byl téměř výhradně v Tuzexu, z 2073 dovezených vozů jen stovka byla prodána přes Mototechnu (91 000 Kč).

Třikrát Fiat, jednou utajený

První desetiletí bylo ve znamení úspěchů italské automobilky Fiat. Primát získaly modely 124 (1967), 128 (1970) a 127 (1972), ovšem ještě před tímto hattrickem se ve druhém ročníku se za Austinem 1800 umístil „maskovaný“ Fiat – vůz Autobianchi Primula, jehož výrobce i název si vybaví jen znalci. Firma pojmenovaná podle svého zakladatele Edoarda Bianchiho mezi válkami vyráběla luxusní automobily, v 50. letech však potřebovala k návratu mezi výrobce automobilů silné partnery. Ty našla ve Fiatu a Pirelli, přičemž první partner se nakonec stal majitelem firmy.

• 

• 

• 

• 

V té době měly všechny fiaty klasické uspořádání (motor vpředu a pohon zadních kol). Konstruktér Dante Giacosa se inspiroval u modelu Mini, ale Fiat se obával poškození své pověsti v případě neúspěchu, a tak vyslal novinku pod názvem Autobianchi. Vůz se prodával jako dvoudvéřový nebo čtyřdveřový, v obou případech se třetími/pátými vzhůru otevíratelnými dveřmi. V tom vlastně předběhlo Autobianchi i R16. Po úspěchu modelu Primula na italském i evropském trhu (celkem 76 000 ks) Fiat použil tuto koncepci u Fiatu 128, který se stal autem roku v roce 1970. To již byl Fiat jediným vlastníkem značky, která modelem Autobianchi A112 získala v anketě COTY druhé místo za Fiatem 128!

Austin 1800 a NSU Ro 80

Druhým vítězem ankety se stal opět automobil z Británie. Austin 1800. Bylo to nejspíš dodatečné ocenění geniálního konstruktéra Aleca Issigonise a jeho legendárního modelu Mini, jehož koncepce se uplatnila u následníka Austinu 1100 i vrcholu této řady Austin 1800. Dokonalé využití obestavěného prostoru, různá revoluční technická řešení. Austin 1800 byl úspěšný i obchodně (210 000 ks, 90 000 ks pod názvem Morris 1800).

Vítěz z roku 1968 je znám hlavně kvůli použití rotačního Wanklova motoru, ovšem model NSU Ro 80 si titul zasloužil i nadčasovým a aerodynamickým designem. Zaujal automatizovanou spojkou, takže řidič ovládal jen dva pedály. Porotci byli nadšeni také z jízdních vlastností čtyřdveřového sedanu, estetické i aerodynamické klínové karoserie (součinitel odporu vzduchu 0,355). Dvourotorový motor však trpěl poruchami, což snížilo poptávku, takže nakonec se prodalo je 37 406 ks.

Milionáři: Peugeot 504 a Audi 80

Vstup na trhu prvního peugeotu s nezávislým zavěšeným a kotoučovými brzdami na všech kolech poznamenala politika – studentské bouře v Paříži v roce 1968 odložily jeho premiéru až na podzim. Karoserii navrhl Pininfarina, nicméně koncepce zůstala tradiční – motor vpředu, pohon zadních kol. Peugeot 504 byl prostorný (v té době největší vůz značky), pohodlný a odolný, což prokázal vítězstvími v řadě afrických rallye. Na základní sedan navázaly verze kombi, pickup , ale i kabriolet a kupé. O zájmu svědčí i počet vyrobených vozů všech kategorií (mj. v také v Argentině a Africe) – 3 700 556.

Také jubilejní desátý vítěz COTY – Audi 80 – zaujal moderní koncepce s  motorem uloženým podélně vpředu a pohonem předních kol, design s čistými liniemi, nové motory OHC, výborné využití vnitřního prostoru – to vše vedlo k tomu, že před ukončením výroby v roce 1978  padla milionová hranice – vzniklo 1 103 766 vozů. Audi 80 výrazně ovlivnilo i modely VW, jeho „dvojčetem“ se stal VW Passat první generace.

Rozdílný osud měl Volkswagen K70 – druhý v anketě 1971. Nástupce populárního „Brouka“ a první model VW s koncepcí „vše vpředu“ přes pokrokové technické prvky neuspěl, během krátkého pětiletého života vzniklo je málo přes 200 000 vozů. Ovšem nejen VW K70, ale i některé další medailové modely znají již jen odborníci – třeba Hillman Imp (3/1964), Oldsmobile Tornado (3/1966) a Jensen FF (3/1967).