Většina řidičů má jasno, jejich patronem je svatý Kryštof. Ovšem velmi často blikáním nebo troubením zdraví sv. Jana Nepomuckého.

Takřka právem. Náš světově nejznámější světec bdí jako patron nad dopravou, ovšem na vodě, chrání loďaře, kdysi voraře, ale i mlynáře. Jeho sochy se často nacházejí na mostech u cest, a tak je často zdraven omylem sv. Kryštof, kterému důvěřují a vzývají poutníci již celá staletí. Na silnici se tak kromě vlastního umění mnoho řidičů spoléhá i na přízeň svatého Kryštofa. Hodně známe je nyní jeho spojení s leteckou záchrannou službou. Ve volacím znaku záchranářských helikoptér je jméno Kryštof nejen u nás, ale v několika dalších státech Evropy.

Svatý Kryštof je patronem poutníků, tedy všech cestujících, v moderním pojetí motoristů. Škála je ovšem velmi široká. Je považován za ochránce i horníků a horských cest, ale také obchodníků, atletů, lékařů a dětí. Mnohdy je žádán o pomoc při špatném počasí, má být ochráncem proti náhlé a nečekané smrti a také pomáhat proti živelním pohromám a nákazám, bolestem a ranám. Škála je tedy velmi široká.

Různé legendy, jeden obr

Existuje více legend, které se shodují v tom, že svatý Kryštof byl muž obrovského vzrůstu, a tedy také výjimečný silák, Zobrazován je, jak na rameni nese oblečené dítě – Ježíše. Zpravidla má jako oporu silnou hůl, o kterou se opírá při brodění vodou. Podle legendy totiž tento silák pomáhal poutníkům překonat řeku, zejména když byla rozvodněná. Původně chtěl sloužit nejmocnějšímu pánu, a tak se stal osobním strážcem krále.

Pak zjistil, že král se bojí ďábla, ovšem jeden poutník ho poučil, že ten se bojí kříže a Ježíše Krista. Rozhodl se mu sloužit tím, že bude lidi přenášet přes dravou řeku, která byla často nad síly dětí, starých a nemocných. Jednou přenášel dítě, které se stávalo stále těžším. Dostalo se od něho vysvětlení, že nese Ježíše Krista, a spolu s ním na ramenou i všechnu tíhu světa. Uvěřil tomu však až poté, co Ježíš učinil zázrak a jeho hůl se zazelenala. Dostalo se mu křtu na jméno Christophorus, v řečtině Ten, kdo nosí Krista.

O životě muže, jemuž jeho pohanští rodiče dali jméno Reprobus, nejsou samozřejmě spolehlivé zprávy. Měl se narodit nejspíš ve 2. století v Kanaanu nebo Lykii, tedy na území současného Turecka. Jedna z legend uvádí, že jeho král, pronásledovatel křesťanů, ho dal uvěznit a dal mučit. Nezabilo ho bití železnými pruty, pálení ohněm ani střelba šípy, které se zastavovaly a nedoletěly. Usmrcen byl nakonec stětím.

Služba bližním

Tvrdí se, že kdo se na začátku dne podívá na jeho obraz, nemusí se bát zranění, ba i smrt se mu celý den bude vyhýbat. Drží ochrannou ruku zejména nad dětmi a pochopitelně lidmi mající povolání související s dopravou.

Tolik legendy, ovšem z nichž se můžeme poučit. Základní myšlenkou je ochota nabídnout sebe sama svým bližním, že jim pomůžeme podle svých sil a schopností.  Na silnicích třeba i tím, že se budeme chovat ohleduplně a nebudeme pomoc sv. Kryštofa potřebovat.

Nejznámější socha sv. Kryštofa v nadživotní velikosti je k vidění na obchvatu Olomouce, u dálnice D35.

Řidič mnohdy zdraví různé jiné světce, od sv. Mikuláše až po sv. Jana Nepomuckého (Tupadly, silnice č. 9).