Nevíte, o co kráčí? To je dobře. Německo dělila 40 let hranice mezi NSR a NDR. Pro jednu z našich reportážních tras jsme zvolili oblasti, které před rokem 1989 byly z východní strany obtížně přístupné.

Start této etapy jsme určili vzhledem k reportážnímu vozu (VW Touran) symbolicky ve Wolfsburgu, z něhož rovněž nebylo daleko na tehdejší „čáru“. Zdejší Autostadt lze označit po „Brouku“ a „Golfu“ za třetí nejúspěšnější projekt koncernu Volkswagen (možná čtvrtý, započteme-li koupi automobilky Škoda). Ročně navštíví Autostadt přes dva miliony návštěvníků, od otevření v roce 2000 to bylo 33 milionů lidí. Autostadt je jedním z nejnavštěvovanějších míst Německa.

1. Autostadt: Historie, současnost, zábava

Pro každého se zde najde něco. Milovníky historie uchvátí exponáty v muzeu, kde zaujmou nejen konkrétní vozy, ale i velmi nápadité a logické jejich uspořádání. (Více o Autostadtu na www.classicblog.cz). Své pavilony tu má většina koncernových značek (Audi, VW, Seat, Škoda, Porsche, Lamborghini). Příjemnou atmosféru vyvolávají takové nápady, jako je květinový tunel, velcí kapři plovoucí v pod hladinou zdejších vodních ploch, všudypřítomná zeleň i různé projekty pro děti. Řidiči mohou zvolit i aktivní prožitek na off-.roadové dráze. Návštěvu lze doplnit také nejrůznějšími zábavami v areálu. Pro děti jsou tu koutky na hraní, ženy se jistě rády projdou butiky v hlavní budově, kde najdou nejen automobily…

Autostadt je vskutku místem pro celou rodinu. Když jsme se po dvouhodinové rychlé prohlídce s těžkým srdcem loučili s naším průvodcem z presscentra (spěch pochopíte z dalších zastávek na trase po hranici), tak jsme vyjádřili lítost, že Autostadtu nemůžeme věnovat potřebný celý den. „Ten stačí, ale lepší jsou dva,“ podotkl.

2. Harz: raději čarodějnice

Nejsevernějším německým středohořím Harz procházela „železná opona“. Dnes je zdejší národní park společně s přírodním a geologickým parkem Harz nejoblíbenějším turistickým (v zimě lyžařským) regionem v severním Německu. Můžeme to potvrdit: všude bylo plno, což měl sice při naší cestě na svědomí i státní svátek, ale za pěkných víkendů to nebývá prý jiné. Apropo, ty čarodějnice. Nejvyšší zdejší hora (Brocken – 1132 m n.m.) se často utápí v mlze, a odtud ty pověsti o čarodějnicích. Možná je zahlédnete při putování hlubokými lesy. Nechybí tu ani čarodějnická stezka Harzer-Hexen-Stieg. Raději ovšem čarodějnice než tu železnou oponu.

Do hor můžete vyjet ovšem i historickým parním vlakem., místní úzkorozchodná dráha vede až do konečné stanice Brocken (1125 m n.m.), což je nejvýše položené nádraží v Německu. Na Harz by si však stejně jako na Autostadt chtělo vyhradit dva dny, nebo spíš prodloužený víkend. Pak by zbyl čas i na půvabná upravená města se středověkými hrázděnými domy, historické jádro města Goslar, klášterní kostel, zámek a město Quedlinburg. K zajímavostem patří i vodohospodářský systém Horního Harze, stejně jako městečka Wernigrode a Goslar – vše chráněné památky UNESCO.

3. V údolí i na kopci

Bad Harzburg, naše vůbec první zastávka v Harzu, ležel kdysi blízko hranice. Mohli jsme se na něj podívat shora díky krátké jízdě mile oldskulovou lanovkou, kde lístky koupíte i uvnitř od „řidiče“. Cestou vzhůru se zajímavě otevírá pohled na město a do údolí: lázně s modravým bazénem, zelený pás pohoří, parkoviště pro obytné vozy. Vlevo od trasy pak jedním pohledem můžete spatřit další výletní cíl: zdejší Stezku korunami stromů. Dole u lanovky parkoviště, v den naší návštěvy (státní svátek) logicky přeplněné (o pár set metrů výš další kapacitnější na tom nebylo lépe) a restaurace se zajímavou nabídkou s rozumnými cenami. Nahoře u ruin hradu (Grosser Burgber, 483 m) také restaurace. Vysokohorská přirážka je zde cca dvě euro, a navíc výběr levnějších jídel omezen. Další cíle tohoto lázeňského města jen letem světem: technické muzeum, lanový park, rodinný park Krodoland, wellness oáza. V době našeho pobytu setkání i celoevropské setkání „VW Bulli“.

Od lanovky (najdete tu také informační centrum) vede čtyřproudá silnice vzhůru. Moc se nerozjíždějte, po pár kilometrech vlevo je hned další atrakce. Vodopád, a samozřejmě další restaurace. Prázdno nebylo ani na samotném vrcholu stoupání, tam obrovité parkoviště napůl zabrali motorkáři a automobilisté. Motocyklistů tu byly stovky. Raději jsme tedy pokračovali do horského městečka Abtenau (mj. KrauterPark/koření), z něhož jsme si trochu zajeli kvůli pokochání se chorvatsky modrou hladinu zdejší přehrady. Zdálo by se, že její klikatá podoba dovoluje projížďku jen na člunech, ale pak jsme zahlédli u hráze pravý „parník“. Vysoko nad vodou podél kroucené silničky bezpečně za svodidly chodníčky pro pěší, cyklisté se tedy dělí o silnici, ale jen dočasně – mají tu pro ně i bezpečné stezky. Ovšem jak pro koho: Harz nabízí i náročné túry na horských kolech se strmými sjezdy po úzkých horských stezkách,

4. Symbol rozdělení

Z Harzu jsme namířili rychle na jih, abychom  ještě za světla navštívili Point  Alpha. Jedná se o pozorovací bod Američanů, z něhož monitorovali dění na druhé straně hranice. Méně slavný než berlínský přechod Checkpoint Charlie, ovšem cena od Kuratoria německé jednoty za zásluhy o jednotu Německa a Evropy v míru a svobodě nese název právě Point Alpha. Ovšem ani východní blok tuto oblast nenechal bez dozoru, takže u vesnice Rasdorf  v „západním Německu“ si můžete prohlédnout jak někdejší základnu Američanů v malém lesíku (přízemní budovy, pozorovací věž, vzadu i auta a helikoptéry), tak někdejší areál pohraničníků NDR „naproti“ (u vesničky Geisa). Tomu dodnes vévodí točící se artefakt s nápisy „mír“ v několika jazycích (včetně azbuky). V kontrastu k docela útulné základě Američanů schovaném v lese tu měli několik budov (dnes muzeum) na holém kopci. Příjemná služba tu určitě nebyla.

Zajímavý doklad doby. Point Alpha patří vlastně již do biosférické oblasti Rhion, která se táhne dále na jih. Kromě této německo-německé památky nejznámějším místem tohoto středohoří je Wassekuppe (950 m, nejvyšší zdejší hora, na níž pramení řeka Fulda a 30 potoků), přitahující zejména milovníky bezmotorového létání. Najdete tu také turistickou stezku Hochrhöner, která byla v roce 2010 označena za „nejhezčí turistickou trasu Německa“. Horu Gangolfsberg a hrad Milseburg najdete v tzv. Zeleném pásu, vlastně uprostřed pralesa. Rhion se nachází na pomezí tří spolkových zemí (Bavorska. Hesenska, Duryňska) a je znám také jako „hvězdný park“ – jsou tu výborné podmínky k pozorování hvězd díky malému světelnému smogu.

5. Duryňský les

Tečku za touto etapu jsme udělali v Duryňském lese, přezdívaném také „zelené srdce Německa“. Na návštěvníky přírodního parku Durynský les čekají odlehlé horské lesy, kvetoucí horské louky, tajuplné bažiny, prameny a potoky. Místní krajinu mohou turisté objevovat na 170 km dlouhé turistické hřebenové stezce Rennsteig, která patří k nejoblíbenějším turistickým trasám Německa a je rovněž nejstarší!

My jako motorizovaní návštěvníci jsme absolvovali jen část 450 kilometrů dlouhé trasy, která vede po celém přírodním parku Duryňský les. Kromě monumentálního hradu Wartburg, který dnes patří do světového dědictví UNESCO, a romantického zámku Altenstein s krajinným parkem, tu najdete desítky dalších hradů a zřícenin, horu Inselsberg i zimní středisko Oberhof, pohádkové vílí jeskyně v Saalfeldu s nádherně zbarvenými krápníky a podzemními jezery, která hýří všemi barvami. Po celém parku se nachází 13 informačních center, oblíbená je i dovolená na venkově (penziony, apartmány, hotely i tzv. kreativní statky, kde se návštěvníci učí např. filcování a dřevořezbě, mohou zvolit návštěvu uměleckých škol nebo manufaktur s praktickými kurzy sklářského umění, výroby keramiky, výroby a zdobení porcelánu nebo výroby panenek.