Automobily v provozu vlídnější vůči životnímu prostředí jsou v centru pozornosti. Mluví a píše se o nich čím dál tím víc. Stávají se ekologické automobily dobrým byznysem, kupují je zákazníci? Co hraje při jejich rozmachu zásadní roli? Nebo vydělává někdo jiný?
Mezi ekologické automobily řadíme především hybridy a elektromobily, tradičně vozidla na LPG (propan-butan) a CNG (zemní plyn), dále auta jezdící na alternativní paliva jako například E85 (benzin + 85 % etanolu), čistou nebo 30procentní bionaftu, případně vodík. Podíl těchto vozidel ovšem zůstává, až na automobily na plyn, nadále zcela minoritní. Pokud existují výkyvy ve prospěch některé kategorie, jsou obvykle lokální a zpravidla je to způsobeno výjimečnými podmínkami, které stát poskytne.
Norský příklad?
Především díky státem poskytnutým výhodám získaly v Norsku elektromobily Tesla S, Nissan Leaf a v poslední době VW Golf e-tron v měsíčních bilancích prodejů dokonce i první místo, díky podpoře státu jezdí po Švédsku množství automobilů na palivo E85. Někdy prodeje ovlivní takové maličkosti jako bezplatný vjezd do oblastí s mýtem (Londýn, Stockholm, Oslo), bezplatné parkování nebo možnost používat vyhrazeného pruhu. Jsou ale i těžší kalibry. Na koupi Chevroletu Volt dostával kupec v Kalifornii celkovou dotaci 9000 dolarů! K vládním podporám se vrátíme při podrobnějším rozboru jednotlivých oblastí tzv. ekologických vozidel. Malá záloha: norský boom elektromobilů již má své stinné stránky, takřka všude chybějí parkovací místa s dobíjecími stanicemi.
Velmi důležitý až zásadní pro rozvoj těchto vozidel je ovšem také rozvoj sítě čerpacích, resp. plnicích stanic. Dobře známý je náš domácí tanec kolem plniček automobilů na zemní plyn. I tady jedno avízo: nyní je již tolik plniček, že mají problém se „uživit“. Aut na CNG je přes relativně (nikoliv však absolutně) rychlý růst totiž stále málo.
Zákazníci se ovšem chovají nejen ekologicky, ale i ekonomicky. Pokud má ekologické myšlení udělat díru do peněženky, zájem motoristů se vytrácí. Ačkoliv zejména nejprestižnější autosalony (Ženeva, Paříž, Frankfurt) vyhlížejí někdy tak, že důležitější novinka než automobil na elektřinu nebo na hybridní pohon neexistuje, výrobci za clonou výrazně prezentovaných elektromobilů a dalších ekoautomobilů nenápadně hledají efektivnější cesty. Kromě vzájemné spolupráce na nesmírně finančně náročných výzkumných projektech je to ekologizace klasických spalovacích motorů.
Kouzla s emisemi i názvy
Automobilky tedy ovšem tento okruh životnímu prostředí přátelských vozidel šikovně rozšiřují o modely, které vybavují klasickými spalovacími motory se sníženými emisemi. Stačí se podívat do ceníků a často i do inzerátů, které se hemží názvy jako BlueMotion, TFSi, GreenLine, SkyActiv… Ke snížení spotřeby a úspoře se využívají systémy rekuperace, stop-start, odlehčuje se konstrukce, zlepšuje aerodynamika, a samozřejmě i kouzlí při oficiálních testech spotřeby…
Tato motorická kouzla jsou obchodně úspěšná, nízkoobjemové přeplňované motory s možností nízké spotřeby při dodržení neagresivního jízdního režimu mají jasnou převahu nad čistými ekologickými vozidly. Přitažlivost těchto ekologizovaných benzinových a naftových motorů spočívá v jejich nižší spotřebě při zachování standardních provozních parametrů. Tyto modely jsou nositely výborných hodnot ve spotřebě a emisích.
Dobrý byznys, ale pro koho?
Staly se ekologické automobily dobrým byznysem? Čísla o prodejích nejen v Česku, ale i jiných státech Evropy, v Japonsku i USA, dokonce i v Číně tomu až na výjimky, jimiž se budeme v dalších dílech zabývat, nenasvědčují. Investované miliardy se zatím nevracejí. Těžko si ovšem kterákoliv velká automobilka může dovolit zůstat mimo a ztratit krok, respektive pozorovat, že jí ujíždí vlak. Každá se snaží v těchto oblastech uchytit. V Evropě je dán zájem i hrozbami sankcí za překročení průměru emisí CO2 na celé vyráběné portfolio automobilů. Modely s nulovými emisemi v takovém případě mohou výrazně průměr snížit a tak ušetřit velké peníze.
Nejekonomičtěji se pro uživatele i výrobce automobilů jeví alternativa s úspornými spalovacími motory, jimiž automobilky samy konkurují svým ryzím hybridům, elektromobilům, vozidlům na plyn a na další alternativní paliva. Uvedeme několik příkladů: Audi vsadilo především na úsporné technologie a snižování spotřeby a emisí a uvedlo na trh modely Sportback g-tron (CNG) a plug in hybrid A3 e-tron, který lze kombinovat s dobíjecím spalovacím dvouválcem. BMW má svou řadu Active Hybrid, ovšem nalezlo také hlavičku EffiicientDynamics. Citroen a Peugeot z PSA mají v nabídce kromě hybridů úsporné a ekologické varianty e-THP a e-HDi, resp. PureTech a Blue HDi a také elektromobily (Citroen Zero, Berlingo Electric). Renault (samozřejmě i Dacia) mají v benzinové sekci malolitrážní a výkonné (i úsporné) motory 0,9 a 1,2 TCe. Mazda pro svůj úsporný motor nalezla název SkyActive, Merdeces-Benz BlueTec, Fiat TwinAir a Ford EcoBoost.
Přitažlivá označení, nízká spotřeba, dobrý výkon. Tyto motory táhnou víc než ekologické verze a co víc, přinášejí automobilkám zisk, což se o většině ekologických projektů říct nedá.
Jako největší byznys v oblasti ekologických automobilů se však jeví budování zázemí pro tyto elektrické, plynové, hybridní, vodíkové, bionaftové a etanolové flotily. Sítě čerpacích, plnicích a dobíjecích stanic, výroba pohonných látek, to je zjevně lepší a méně rizikový byznys než drahý vývoj automobilů.
Kdo vydělává na této ekologizaci automobilismu? Jsou to především firmy, zabývající se vývojem různých nových materiálů a systémů, dále výrobci a distributoři elektřiny a dalších alternativních paliv (CNG). Ve světě se staví tisíce plniček zemního plynu (jen v Česku za 10 let cca 150 při investici cca 5 milionů = cca tři 750 milionů korun) , budují se statisíce zásuvek pro elektromobily.