Světové unikáty Žitavské úzkokolejky si během své cesty Evropu „odskočili“ nafotit i milovníci železnic z Japonska. Nejen unikáty loni potěšily téměř čtvrt milionu turistů, výletníků i místních občanů, kteří absolvovali 16 kilometrů do tamních hor.

„Do Bertsdorfu přijel autobus s japonskými turisty. Natočili a nafotili si jedinečný světový unikát, výjezd dvou parních vlaků z nádraží různými směry, a vrátili se zpět „na trasu“ do Berlína,“ vzpomíná na neobvyklý zážitek Petr Kumpfe, český spolupracovník železniční společnosti starající se a provozující Žitavskou úzkokolejku.

Jezdí se denně

Vznikla na konci 19. století a je jednou z pěti dochovaných úzkorozchodných železnic na území Saska (čtyři jezdí denně), jejichž síť době největšího rozkvětu po první světové válce dosahovala přes 500 kilometrů. Hlavním cílem jejich výstavby bylo napojení odlehlejších částí Saska na standardní železniční síť s menšími náklady. Velmi důležitý byl jednotný rozchod. Saský král tehdy povolil stavby tratí soukromníkům s tím, že všechny budou mít jednotný rozchod (750 mm) „na půl koňského zadku“, čímž byla míněna polovina vstupu do koňského stání.

Ze Žitavy vyjíždí vlaky denně (odstávka jen v listopadu) do městeček Jonsdorf a Oybin, který láká turisty stejnojmenným klášterem, hradem, jedinečně zachovalým kostelem z 17. století (postavili ho čeští luteránští exulanti) i pohledy na impozantní miliony let staré skály. Na trase je také jezero Obersdorfer a především historické nádraží Bertsdorf s původním interiérem, které proslavil zejména zmíněný společný výjezd dvou parních vlaků.

Žitavské úzkokolejce hrozil na konci 80. let zánik, okolo města Žitava se měl těžit lignit a trať by byla zlikvidována podobně jako úsek, který na polské straně vede v oblasti kde se nachází obří důl Túrow. Tím se přerušila trasa, která končila dříve ve Frýdlantu. Trať byla v polovině devadesátých let privatizována obcemi, přes jejichž území trať vede, nicméně k provozu je třeba dotace. Tu letošní snížily „Drážďany“ o 10 procent, ale rozdíl uhradilo místní vedení.

Náročné zákulisí

O provoz a údržbu se v sezoně stará až 50 zaměstnanců (třetina brigádníci). Náklady stoupají například na černé uhlí, jehož dovoz z blízkého Polska kvůli snížení tamní produkce klesá a musí se dovážet ze vzdálenějších zemí. „Parní lokomotiva funguje jinak než auto, kam nasednete, nastartujete a jedete. V ní se musí den dopředu zatopit, a tak se parní lokomotivy v provozu dávají do výtopny, kde se v nich celou noc topí, aby mohly ráno vyjet. Kdyby se zatopilo a hned se lokomotiva rozjela, trubky by popraskaly,“ vysvětluje Petr Kumpfe náročnost provozu. V dobách páry se nechávaly rezervní lokomotivy ve výtopnách celé dny, aby byly ihned k dispozici.

Organizace Saská úzkokolejná železniční společnost pečuje o šest lokomotiv a k dispozici má cca 50 „retro“ vagonů, včetně zajímavých unikátů. Stará se také o železniční tratě, což si vyžádá brzy další investice. Pražce použité při rekonstrukci před cca 30 let byly z měkkého dřeva, a tak se budou muset měnit. S opravami pomáhá i speciální vagón na štěrk, který si saské úzkokolejky půjčují. 

I zde se ale modernizuje. V Žitavě přestavěli parní lokomotivu na lehký topný olej, rekonstrukce další právě probíhá. „Tento pokus sledují provozovatelé úzkokolejek v celé Evropě. Kouří méně, nevypouští saze a její emise jsou také výrazně nižší než z parní sekce i při spalování LTO v minulosti,“ vysvětluje Albert Simm, výrazná osobnost žitavské úzkokolejky. Problém je ale slabší výkonnost, takže pokud vede úzkokolejka do vyšších kopců, lokomotiva na LTO zatím nestačí. 

Poklidné tempo

Žitavská úzkokolejka nabízí jedinečné zážitky. Důležitá je i „rychlost“: krajinou se plouží tempem 20-25 km/h. Je to jeden z důležitých aspektů zdejšího zážitku, čas se zpomalí. Přesto vzdálenost např. mezi Žitavou a Oybinem zvládnou za necelou půl hodinu. Svést se lze vyhlídkovým vagonem, jídelním (řízek s bramborovým salátem jen 7 euro) nebo klasickým vozem, k dispozici je i rampa pro handicapované. Dvakrát do měsíce, od května do září, je do vlaků zařazen hudební vagon s „živou“ kapelou. Originalitou žitavské železnice jsou o víkendech v hlavní sezoně tzv. cesty časem, kdy celá souprava odpovídá určité epoše.

Oybin jako vyhledávané letovisko nabídne i nádražní restauraci a v hlavní sezoně zde jsou k dispozici dva vagonky upravené k nocování! Je o ně takový zájem, že bývají dlouho dopředu vyprodané. Na hlavní ulici existuje řada obchůdků se suvenýry i zajímavými uměleckými výtvory, a jedinečnou atrakcí je již zmíněný kostel.

Mezi klady Žitavské úzkokolejky patří pevný jízdní řád, není třeba pátrat po víkendu, kdy se koná nějaká akce. Ty ovšem tady také nabízejí, včetně té hlavní – letos již 20. ročníku Historik Mobil. V srpnu (7.-9.) budou žitavské hory plné nádherných automobilových veteránů.

Češi s výhodami

Čeští turisté již Žitavskou úzkokolejku objevili, odhadem tvoří nejméně 20 procent cestujících. „Pokud čeští cestující koupí jízdenky Euronisa, mají výhodnější jízdné. Jízdenka platí i na úzkokolejku a doplatí jenom tzv. parní příplatek, který je pro dospělého 12 euro,“ upozornil Kumpfe. Často tak čeští turisté s jízdenkou Euronisa, která umožňuje za jednu cenu jízdu i na polské straně euroregionu, přijedou do Žitavy vlakem. S touto jízdenkou se dá přestupovat, využít ji k cestě autobusem i tramvají, a samozřejmě se zmíněným příplatkem platí i na úzkokolejku. „Koupit si Euronisa jízdenku se vyplatí i těm, kteří do Žitavy přijedou autem a tady se jenom vozí úzkokolejkou. Bez ní dospělí zaplatí za celodenní jízdenku 20 euro a děti 14 euro,“ dodává Petr Kumpfe.

Žitavské unikáty

• Výjezd dvou parních vlaků z nádraží Bertsdorf
• Úzkokolejná trat křižuje vozovku na mostě, a ještě ne v pravém úhlu 
• Křížení úzkokolejky se standardní železnicí, která je řízena digitálně – úzkokolejka manuálně
• Ve stanici Žitava-předměstí je pod úzkokolejkou podchod, což jinde ve světě nenajdete