Budapešť obývá pětina všech obyvatel Maďarska a ze zahraničních turistů si podobně jako Praha vezme lví podíl. Ale zajímavých míst najdete na maďarském území někdejšího Uherska víc.
Z lázeňského Hévízu jsme se vydali podél severního břehu Balatonu do Veszprému (česky Vesprim, název pochází ze slovanského vlastního jména Bezprym). Tato strana maďarského „moře“ je mnohem méně turisticky zatížená, ale najdou se zde zajímavá místa s luxusními vilami. Plavci ocení, že do hloubky u tohoto břehu Balatonu se nemusí brodit několik stovek metrů…
Veszprémská katedrála bývala tradičním místem korunovace uherských královen. Legenda říká, že podobně jako Řím vzniklo na sedmi pahorcích. Rovinaté město to rozhodně není, což dává možnost na zajímavé výhledy. Střed města tvoří Hradní vrch nad řekou Séd, která jej obtéká ze severní strany. Dominantou areálu veszprémského hradu, tvořeného převážně barokními domy, je katedrála sv. Michala). Z dalších památek připomeňme Sloup Nejsvětější Trojice na náměstí před katedrálou, románsko-gotickou kapli bl. Gizely s nástěnnými malbami ze 13. Století, a pozdně barokní radnici z roku 1793. Pozoruhodná je též secesní budova Petőfiho divadla (Petőfi Színház) z roku 1908 či regionální Laczkóovo muzeum (Laczkó Dezső Múzeum) z roku 1903. Symbolem města je železobetonový Svatoštěpánský viadukt, klenoucí se v délce 185 m přes údolí řeky Séda.
Ačkoliv se jedná o město se zázemím cca 70 000 obyvatel, večer ve všední den v centru bylo až moc klidno. Jako velký úkol se zde ukázala snaha dát si nějaké klasické maďarské jídlo, nejlépe ala Bákony (stejnojmenné pohoří je nedaleko)., Nakonec jsme náhodou uspěli ve Staroměstské restauraci (Ováros), kde ale překvapili tím, že už v devět večer odmítali i menší skupinky turistů (otevřeno bylo do 22 h). Kotlety Bákony byly bohužel grilované (správně mají být dušené se zeleninou) a přelité omáčkou. Pamětníci, kteří vzpomínají na ty z originálních konzerv Bákonyi, by byli stejně jako já poněkud zklamáni. Cena přibližně stejná jako u nás v lepší restauraci, cca 200 Kč.
Na cestě do Budapešti jsme nemohli minout ani Stoličný Bělehrad (Szekesfehérvár), který král Štěpán I. vyhlásil hlavním městem království. Bylo zde korunováno 38 a pohřbeno 18 uherských králů. Ačkoliv se královským sídlem stala posléze budínský hrad, Székesfehérvár však zůstal i nadále místem korunovací králů. Současná podoba města je z doby Marie Terezie, při stoleté okupaci Turky bylo města prakticky zničeno. Nová barokní katedrála sv. Štěpána byla postavena na troskách katedrály středověké, vedle níž gotický kostel sv. Anny z roku 1470 je jednou z mála budov nedotčených Turky. Zbytky středověké slávy můžete zhlédnout v tzv. Zahradě trosek, kde se nachází i náhrobek údajně patřící svatému Štěpánovi.
Oblíbeným cílem místních i turistů jsou lázně Arpád z roku 1905, zrekonstruované v prvním desetiletí 21. století. Přes historický vzhled mají moderní vybavení. Poklidné dopoledne „rušily“ jen skupinky fotbalistů. Posléze jsme zjistili, že v městě známém ve sportu hlavně výbornými basketbalisty halu okupovali mistrovství Evropy sálových fotbalistů.
Maďarský Krumlov
Pobyt v Budapešti nyní přeskočím: další dvě zastávky byly opět v historických městečkách. Pro Szentendre (Svatý Ondřej) nedaleko hlavního města se asi hodí nejlépe označení maďarský Krumlov, často se o něm hovoří také v souvislosti s nedalekým (4 km) největším maďarským skanzenem (Szabadtéri Néprajzi Múzeum). Szentendre je jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů v Maďarsku a bylo vždy městem, kde žili lidi různých národností a různého vyznání. Najdeme zde proto kostely katolické, protestantské i pravoslavné. Věže kostelů nejrůznějších vyznání ční nad městem jako symbol harmonické koexistence všech vyznání ve městě.
Město je známé také tím, že do začátku druhé světové války bylo významnou uměleckou kolonií. Tato komunita je dnes opět početná, žije jich tu na 200 a svá díla představují návštěvníkům v místních muzeích, galeriích nebo přímo vlastních dílnách, které střídají krámky s gastronomií (koření, uzeniny atd.) a tradičními maďarskými výrobky.
Úzké uličky se v postupujícím časem a přibývajícími autobusy rychle plní až k prasknutí, a tak jsme se raději posunuli na cestě ke slovenské hranici do města Vác, které bylo sídlo biskupství a najdete tu zajímavou katedrálu ze 17. století a vítězný oblouk z 18. století.
Katedrála i jako vyhlídka
Na této cestě Maďarskem je překvapující, kolik měst bylo spojeno s uherskými vládci a králi. Ve Veszprému korunovali uherské královny, Székésfehérvár král Štěpán I. vyhlásil hlavním městem, Ostřihom (Estergom) na hranici se Slovenskem byla také hlavním městem Uherského království, a to až do 13. století, než ho král Béla IV. přestěhoval do Visegrádu (později do Budína). Místní bazilika svatého Štěpána, postavená v roce 1822, je největším křesťanským chrámem ‚117 x 42 m, výška 72 m) v zemi a dominantou města nad Dunajem. Řeka dělí Ostřihom a Štúrovo (do roku 1948 Parkan). V roce 1895 byla překonána mostem Marie Valérie, který byl zničen v roce 1944 a obnoven až v roce 2001 i díky příspěvku z fondu Phare Evropské unie. Slouží však pouze osobním automobilům a autobusům, kamiony mají vjezd zakázán.
Symbolem města je katedrála. Přístupná je i vyhlídka z kupole, dále krypta a pokladnice, která skrývá množství náboženských předmětů. Katedrála stojí na Hradním vrchu, odkud je také pěkný výhled na Dunaj, celé město i protější Štúrovo. Další zajímavý výhled je od kaple sv. Tomáše, a kterou vede křížová cesta, a to jak na Dunaj, tak město s katedrálou most. Pod hradním vrchem, lemovaná Malým Dunajem, leží čtvrť Vízivaros, historické centrum města.
Přes most Marie Valerie jsme pokračovali na Slovensko, kde jsme jako zastávky měli další historická města: Nitru a Trnavu. Ale to bude po textovém návratu do Budapešti (5. pokračování) další, šesté a závěrečné, pokračování.