Seriál o slavných vilách na našem území začínáme tou nejproslulejší. Brněnskou vilou Tugendhat, zapsanou na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO.

Jedinečná vila z 30. let minulého století se po náročné rekonstrukci, která odhalila řadu původních prvků a vybavila vilu replikami někdejšího mobiliáře, stala vyhledávaným místem cestovatelů i odborníků. Stavba byla v letech 2010-2012 restaurována do původní podoby z 30. let, včetně technického zázemí vily. Komplexní prohlídka (včetně suterénu s technickým zázemím) s průvodcem trvá 90 minut. Rezervaci je optimální dělat cca dva měsíce předem!

V nenápadné Černopolní ulici (mezi vilami se dá docela dobře a zdarma parkovat) by se dala vila snadno přehlédnout. Do ulice totiž třípatrová vila má jen horní patro, takže působí jako přízemní budova. Zde se nachází jen několik nenápadných oken, vrata do garáže a stěna z původně mléčného skla, za níž se nachází vstupní hala. Z garáže pro dvě auta se nyní stala pokladna a někdejší rodinnou motorizaci zde připomíná skutečný veterán – Tatra 75 zapůjčená z NTM. V nejvyšším patře architekt umístil ložnice manželů s koupelnou, dětské pokoje spolu s ložnicí vychovatelky a další koupelnou. U garáže se nacházel i byt správce. Z pokojů je možné vyjít na střešní terasu s pergolou, půlkruhovou lavicí a pískovištěm. Ne jenom místní ocení nádherný výhled na město.

Historie vily

V horním patře také začíná prohlídka. Zde se také dozvíte krátce historii rodiny a domu, ovšem leckdy dramatické osudy domu a rodiny obohacují výklad zasvěcených průvodců po celou prohlídku. Není divu, vilu po okupaci zbytku Československa zabavilo gestapo. Rodina Tugendhat naštěstí včas v roce 1938 emigrovala. V letech 1942-1945 měl vilu v pronájmu letecký konstruktér Walter Messerschmidt, jenž zde bydlel a měl i projekční kancelář. Na sklonku války vysklila tlaková vlna z bomby, která zasáhla zahradu, unikátní okna ze speciálního skla. Nevratné škody na původním vybavení způsobila Rudá armáda, protože její vojáci k topení použili i vzácná dřeva z interiéru a v přízemí ustájili dokonce koně! Jemnější zacházení zažila jako sídlo taneční školy a rehabilitačního střediska blízké Dětské nemocnice. Necitlivá rekonstrukce z 80. let na „státní“ vilu pro vysoce postavené návštěvy ji připravila o další původní prvky, zejména v oblasti koupelen, elektroinstalace (novodobé vypínače) a topení (současné radiátory), ale stavebně to vilu Tugendhat nejspíš zachránilo.

Krok za krokem

Ludwig Mies van der Rohe využil strmého jihozápadního svahu a dům obrátil vzhůru nohama. Z haly tak vede obloukové schodiště dolů do rozlehlého hlavního obytného prostoru, který nejdokonaleji vystihuje vizi architekta o kontinuálním prostoru a spojení obydlí s přírodou. Prostřední patro sloužilo jako obytný i reprezentativní prostor. Ačkoliv se zde nachází pracovna, obývací pokoj i jídelnou, tyto místnosti na sebe volně navazují a nenajdete tu žádné zřetelné dělení. Tugendhatovi však mohli vytvářet intimnější zákoutí pomocí závěsů. Dominantami prostoru jsou jedinečná onyxová stěna a půlkruhová stěna z makaraského ebenu, která odděluje jídelní zákoutí. Stůl je možné rozšiřovat pomocí speciálních segmentů, takže pojme až 15 lidí Oddělen v tomto patře je jen prostor kuchyně s přípravnou jídel, pokojem pro kuchařky a pokojské. Tato část vily je samostatně přístupná z kryté západní terasy a vede odtud také schodiště do zahrady.

(foto David Židlický)

Z obytné části směrem do zahrady vede sedm ohromných okna (5 x 3,5 m) od podlahy až ke stropu, umožňující nerušený pohled na panoráma Brna, přičemž dvě z nich lze strojově spustit do podlahy a propojit tak dům se zahradou.  Tu koncipovala brněnská architektka Markéta Müllerová jako volný prostor se stromy okolo. Ze zahrady je stejně jako z vily lukrativní pohled na Špílberk i Brno. Po jejím obvodu vede okružní cesta, která je napojena na Löw Beerovu vilu. Tu vlastnili rodiče Grety Tugendhatové, kteří jí jako svatební dar dali tento pozemek a poskytli i neomezené prostředky na její stavbu. Zahrada je po prohlídce volně přístupná a lze z ní pořídit i pro vilu typické fotografie.

(foto David Židlický)

Onyxová stěna

Pracovna je od obývacího pokoje oddělena jedinečnou stěnou z polodrahokamu (onyx), kterou za určitých slunečních podmínek prochází sluneční paprsky. Stěna pak částečně mění barvu a pableskuje ohnivými barvami. Architekt van den Rohe osobně dohlížel i na rozřezání a složení této zdi z onyxu, který byl dovezen z pohoří Atlas v africkém Maroku. Ale i on sám byl nakonec překvapen tím, jak slunce dokáže stěnu proměnit. Náklady jen na tuto stěnu dosáhly cca 200 tisíc korun, za což se tehdy daly pořídit čtyři standardní vily. O záchranu onyxové stěny se nevědomky zasloužil Walter Messerschmidt, který ji nechal zazdít, protože se pro ni chtěl později vrátit. Tím ji uchránil před důsledky bombardování a ukryl a zatajil před ruskými vojáky. Tak byla zachována pro další generace. Také vzácný ebenový obklad z půlkruhové stěny v jídelně měl zajímavý osud. Za války ho ukradlo gestapo, které ho využilo na výzdobu svého baru, který mělo v menze dnešní brněnské právnické fakulty. O jeho nalezení se zasloužil historik Miroslav Ambrož.

(foto David Židlický)

Komplexní projekt

Rodina Tugendhatových dala svému architektu volnou ruku nejen v projektu vily, ale také ve vybavení interiéru. Mies určil i rozmístění nábytku. Některé kusy nábytku se staly tak oblíbenými, že dodnes se vyrábějí samonosné židle a křesla Brno. Nábytek byl převážně z trubkové a pásové oceli a exotického dřeva, jako je palisandr, dýha či eben. Slavným se stalo také křeslo Barcelona. Mies se věnoval i detailům – klikám u dveří, světlům i vypínačům, které zčásti (společně s elektroinstalací) zapustil do podlahy.

 
(foto David Židlický)

Technické zázemí

Architekt Mies van der Rohe vyřešil také vytápění obytného středního podlaží a klimatizaci vily bez namontování radiátorů, které byla jen v horním a spodním patře. Vzduch byl ohříván, čištěn a vháněn průduchy v podlaze a pod stropy. Do nejnižšího podlaží umístil technické zázemí vily. Strojovna vzduchotechniky zvládla vytápění, ochlazování i zvlhčování vzduchu. Strojovna klimatizačního systému dokázala vzduch v celé vile ohřát a vyměnit za 20 minut. Vzhledem k tomu, že Greta Tugendhatová byla alergička, vzduch byl veden přes klimatizační jednotku, kde byl čištěn (olejové a pilinové filtry) a navoněn santálovým dřevem. Vlhkost se řídila průchodem přes komoru s vodní sprchou. Účelná řešení vymyslel van der Rohe i pro jiné technické zázemí. Kotelna měla přísun koksu skluzem z ulice, nechyběl jí výtah na popel. V suterénu se nachází i strojovna pro spouštění oken, prádelna, sušárna, žehlírna či sklad ovoce a zeleniny. Zvláštností je molová komora, která dříve sloužila jako sklad kožichů a také jako temná komora pro vášnivého fotografa Fritze Tugendhata. Příplatek na prohlídku podzemí je jen 50 Kč a rozhodně pro komplexní poznání vily stojí za to přidat pár korun a 30 minut navíc.

(foto David Židlický)

Neomezené prostředky

Greta a Franz Tugendhatovi dostali k dispozici úžasný pozemek a takřka neomezené prostředky. Náklady na vilu dosáhly cca pěti milionů korun, za což by se v té době dalo postavit 50 standardních rodinných vilek. Brněnská funkcionalistická vila ve své době tak vyvolala řadu polemik, a to jak kvůli nákladům, tak pokrokovému technickému zázemí a v neposlední řadě interiéru, který byl označován za nevhodný pro rodinné bydlení. Osm let, kdy Tugendhatovi v domě žili, však ukázalo, že rodinnému bydlení výtečně vyhověl.

Záměr nechat si postavit architektonicky jedinečnou vilu se manželům Tugendhatovým opravdu podařil. Ačkoliv původně pomýšleli na skromnější vilu, Mies van der Rohe je přesvědčil k rozsáhlejšímu a originálnímu pojetí. Neomezený rozpočet zde byl skvěle využit pro volbu schopného architekta, který dokázal využít lukrativní parcelu, navrhnout jedinečný projekt a věc korunoval kvalitní materiály. Výsledkem tak byla vila, která se zapsala do světové architektury. Peníze tedy nebyly vyplýtvány, vznikl objekt, který město i naši zemi obohatil. Mimochodem, rekonstrukce vily v letech 2010-2012 byla – i při srovnání kupní síly – svou cenou 210 milionů nákladnější než původní výstavba. Vila zůstala ojedinělým funkcionalistickým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe v Evropě.

Prohlídky

Prohlídky vily (cca 2000 m², suterén 535 m², přízemí 732 m², 1. podlaží 642 m²) se konají od úterý do neděle vždy od 10 do 18 hodin, a to po předchozí rezervaci, kterou doporučujeme provést nejlépe dva měsíce před plánovanou návštěvou. Ve vile jsou připraveny dva prohlídkové okruhy s průvodcem. Základní okruh provede první a druhým poschodím a rozlehlou zahradou. Doba prohlídky je 60 minut a základní vstupné vyjde na 300 Kč na osobu. Okruh zahrnující i suterén (technické podlaží) trvá 90 minut (350 Kč). Studenti, senioři a rodiny mají při návštěvě jakéhokoli okruhu slevu (180 a 210 Kč, rodina 2/1-2. 690 a 810 Kč). Za příznivého počasí je možné zakoupit pouze samotný vstup do zahrady za 50 Kč, a to na časově neomezenou dobu (vhodné k učení či relaxaci).