Město rozložené podél středoevropského veletoku představuje zajímavý mix minulosti a současnosti. Najdete tu mnoho památek světového kulturního dědictví a můžete zažít i barvitý život metropole.
Budapešť vznikla fúzí tří měst: Budína (maďarsky Buda), rozprostírajícím se v kopcovitém terénu na pravém břehu Dunaje, Pešti (Pest) nacházející se na rovině na levém břehu a Starého Budína (Óbuda). Impulsem pro spojení byla výstavba prvního (řetězového) mostu Széchényi (1849). Od roku 1883 existuje název Budapešť.
Oblast však osídlili již Kelti ve 4. století před naším letopočtem, po nich přišli Římané (památky nyní v muzeu Aquincum) a od 10. století Maďaři. Výrazně se do dějin města podepsala i téměř 150 let trvající turecká nadvláda. Turci však založili zdejší tradici lázeňství, i když už Římané termální prameny využívali. Při osvobození města od Turků v roce 1686 došlo k jeho prvnímu zpustošení – další jizvy zanechala druhé světová válka, kdy město přišlo o všechny mosty a mnoho architektonických památek, a také reakce Sovětů na protikomunistické povstání 1956.
Prohlídka podle sluníčka
Do Budapešti se jezdí za historií, poznat slavné lázně, Hradní čtvrť, plavit se po Dunaji, projet prvním metrem na kontinentu, ale třeba i poznat noční život, zdejší gastronomii i rytmus života.
Jaká by to byla návštěva, kdybychom si z ní nepřivezli fotografie. Hodně však záleží na správné volbě času. Například parlament je nejlepší fotografovat z pravého břehu z Hradní čtvrti odpoledne, naopak snímky Budínského hradu je nejlepší dělat dopoledne.
Řešení je snadné a poznáte při něm hodně z Budapešti. Pro pohyb po městě je ideální odstavit automobil a koupit si celodenní jízdenku, kterou si lze opatřit v moderních fialových automatech na zastávkách. Platit se dá i kartami. Využit jízdenku lze nejen na tramvaje a metro, nýbrž také na lodní linku (č. 12 a č. 11, ovšem pouze ve všední dny!). MHD je zde levná a velmi dobrá – přes internet se zde dá dokonce zjistit, kde se zrovna nachází spoj, kterým chcete jet! Po Budapešti jezdí také nejdelší tramvaj Evropy (na okružních linkách 4 a 6). Tramvaje jsou z různých časových epoch, ty modernější mají klimatizaci.
Ideální je tedy brzy dopoledne sednout na tramvaj číslo 2, která jede z centra od parlamentu po nábřeží po proudu Dunaje. Prohlédnete si zajímavá místa na nábřeží, pak přestoupíte na zastávce Boráros tér na loď, která vás vezme zpět do centra. Plavba umožňuje si z hladiny prohlédnout oba břehy Budapešti.
Ačkoliv loď pluje ještě dál, optimální je vystoupit u Markétina ostrova. Dominantou jsou zde Památník století, Vodárenská věž a lázně Palatinus. Jsou tu příjemné procházky i řada atrakcí pro rodiny s dětmi. Z ostrova se dá dojít na Markétin most (Margit híd), odkud můžete popojet buď do centra, nebo na stranu Budína, odkud z náměstí Széll Kalmán tér jezdí autobus č.16 přímo do Hradní čtvrti.
A co se týče dopravy, za zmínku stojí také budapešťské metro. Najdete zde jak zmiňovanou nejstarší linku metra v Evropě (M1), tak jednu z vůbec nejmodernějších na světě (M4). Většina stanic je architektonickým pokladem a ač metro jezdí automaticky bez řidiče, jejich vzhled na rozdíl od jiných moderních linek metra nehyzdí bezpečnostní stěny. Unikátní je i linka M3, kde dosud jezdí téměř 40 let staré sovětské soupravy a projížďka je opravdovým „zážitkem“. V současné době ale začíná rekonstrukce, odvážlivci by si tedy měli pospíšit. Jedinou normální linkou je M2, která propojuje Parlament a Budu, turista ji tedy využije nejčastěji.
Hradní čtvrť
Výhled na město z Hradní čtvrti na nábřeží a parlament si nikdo z návštěvníků města nenechá ujít, a je to tedy znát. Zejména v sezoně jsou tu davy. Chrám sv. Mikuláše má původ ve 13. století. Turci z něj udělali mešitu, poté ale dostal barokní podobu (v roce 1867 v něm korunovali císaře Františka Josefa I.) a současný vzhled mu vtiskl Frigyes Schulek přestavbou na začátku 20. století, kdy dal celé oblasti jednotící podobu. Kvůli slunci je lepší zvolit podvečerní termín prohlídky, kdy bývá i klidněji a navíc slunce dovoluje zajímavé snímky parlamentu.
Navíc po 18. hodině je horní patro „rybářských bašt“ (jedná se o architektonickou iluzi, nikdy to nebyly obranné hradby) přístupné zdarma. Přes den zaplatíte 1500 forintů, což je stejná cena jako za vstupenku do chrámu sv. Mikuláše. Vyhledávanou atrakcí je také večeře v některé v nich vybudovaných restauracích, ale není to levná záležitost. Ale můžete se zde posadit i na zmrzlinu a kávu, to už jsou přijatelnější ceny.
Turistické ceny mají i kavárničky, restaurace a hospůdky i hotely, které obsadily přízemí nebo celé budovy měšťanských domů z 18. a 19. století v této oblasti. Najdete tu však také spornou moderní budovu hotelu Hilton v těsném sousedství chrámu sv. Matyáše.
Hradní čtvrť můžete navštívit také „výšlapem“ po schodech od nábřeží nebo s využitím lanovky, na kterou se však celodenní jízdenka nevztahuje. Lepší je však vyvézt se autobusem, projít celou oblastí (zajímavá jsou i muzea, proti kterým jsou stále ještě pláně po zničených vládních budovách při bombardování za 2. světové války) a schody absolvovat cestou dolů. Na budínské straně patří k cílům také citadela čanádského biskupa sv. Gellérta na kopci, která patří k nejoblíbenějším vyhlídkovým místům. Cestou k ní stojí za návštěvu také unikátní kostel v jeskyni nedaleko mostu Szabadság.
Dominantou je parlament
Na rozdíl od Prahy, které dominuje hrad, v Budapešti je to parlament. Budovali ho 17 let (1885-1902) v neogotickém stylu a interiér (prohlídka je možná v době, kdy parlament nezasedá) připomíná spíš královský palác než budovu instituce chránící demokracii. Ještě nedávno měli všichni občané EU vstup zdarma, nyní již platí také. Nedaleko od parlamentu se nachází bazilika sv. Štěpána, která je díky rozlehlé hlavní lodi a výšce 96 m největším římskokatolickým chrámem v Budapešti.
Metropole Maďarska nabízí milovníkům historie také mnoho muzeí, z nichž snad největší zážitek poskytne Maďarská národní galerie, která vlastní sbírku více než 100 000 exponátů počínaje 11. stoletím. Najdete ji pod hradem. Milovníci malířství pak míří do Muzea krásného umění na Náměstí hrdinů v centru města. Základem je dar rodu Esterházy z roku 1890, který obsahoval kromě obrazů italských a francouzských malířů i plátna Španěla El Greca. Přímo naproti parlamentu najdete Etnografické muzeum, mezi obdobnými specializovanými v Evropě jedno z největších.
Lázně i bary
Noční život v Budapešti je velmi živý a je těžké si vybrat z mnoha klubů a barů. Jedničkou je prý Godor klub na náměstí Erszébet tér. Vyznavači kulinářských zážitků mají rovněž velký výběr restaurací, ale pokud se chcete najíst rychle a za rozumné peníze, není to úplně snadné, zejména v centru, které je typicky středoevropsky předražené. Pokud budete chtít poznat typická maďarská jídla, tak pod pojmem guláš zde hledejte perkelt, guláš je v Maďarsku název pro polévku. Jakmile opustíte centrum, můžete se najíst i o polovinu levněji. Doporučujeme si na internetu dopředu nalézt názvy jídel, která byste chtěli ochutnat, a dají se najít i weby se s přehledy budapešťských restaurací včetně českých ohlasů. Pátrat po vhodné restauraci naslepo je obtížné a můžete nakonec skončit u pizzy, kebabu nebo McDonalda.
Určitou naději na poznání zdejších specialit dává Velká tržnice, které je nedaleko populárního řetězového mostu Szechenyi. Prodejní stánky tu nabízejí jednak obvyklou skladbu suvenýrů maďarského typy, od praktických (kabelky, pásky, až po obvyklé zbytečnosti. Nadchne však nabídka potravin, od uzenin přes maso až po zeleninu. Najdete tu také uličku se stánky nabízející různé pochutiny od ohřátých klobás až po různé těžko pojmenovatelné speciality. Na cenách však opět poznáte, že jste v turisty vyhledávaném místě. Často jsou doporučována grily Trófea, kde se za jednotnou cenu můžete krmit u švédských stolů bez omezení. Tip pro gurmány, ale kdo se chce v poledne (4400 forintů) nebo večer (6000 forintů) přecpat tak, že už se těžko může hnout?
Přístup Maďarů k životu však během naší návštěvy dobře ilustrovalo dění na mostě Svobody (Szabadzág híd). Kvůli opravě kolejí v sousedství byl uzavřen a obsadili ho tak tisíce místních. Na vozovce pod vedením cvičitelky stovky hlavně žen cvičily aerobik, jednotlivci i dvojice posedávaly – bez toho, že by byly „buzerovány“ policisty na železných konstrukcích.
Magnetem Budapešti jsou i termální lázně. Takřka povinností je navštívit některé z klasických a tradičních, nutno však konstatovat, že dojem může být rozporuplný. Určitě lze obdivovat zachování původních prvků, ovšem i při respektu k historii by se dal systém návštěvy modernizovat a objevuje se na webech od návštěvníků i kritika na čistotu a pořádek. Nicméně je to zážitek, který by si nikdo neměl v Budapešti nechat ujít.
Vánoční tip
Vánoční a novoroční trh v Budapešti patří k největším vánočním trhům v Evropě. Koná se na ústředním náměstí Vörösmarty tér, které se nachází v centru Budapešti před kavárnou Café Gerbeaud. Díky centrální poloze je tak možné se na trh dostat zcela bez problému také městskou hromadnou dopravou. Každoročně na tento vánoční trh, který i přes svou velkou rozlohu a stovku dřevěných stánků působí velice idylicky, navštíví přes půl milionu návštěvníků. Neprodává se zde žádné masové zboží, ve stáncích najdete vedle gastronomických pochutin jen produkty místních řemeslníků a vánoční dekorace, z velké části sestávají z přírodních materiálů. Pro děti je připravena dílna, v níž si mohou vlastnoručně vyrobit ozdoby a dárky. Přitažlivý nejen pro ně je i krásný adventní kalendář zobrazující se v oknech domu Gerbeaud. Trhy jsou bohaté na živou hudební produkci – k vidění jsou lidové tance nebo třeba loutkové divadlo. Tipem pro zvídavé je tajuplná prohlídka trhů a centra města s průvodcem, která se koná každý den v angličtině. Průvodce vás provede nejen trhy a památkami, zavede vás i na utajená místa města a prozradí leccos i o opravdových maďarských vánočních tradicích.
Trh na náměstí Vörösmarty není jediný. Pro „gastronauty“ je cílem vánoční trh v centru městské části Pest (na horním konci pěší zóny ulice Váci utca), který kromě tradičních langošů, sladkého pečiva kürtőskalács, štrůdlu láká i na tradiční pokrmy z trouby, stejně jako pečené speciality. Fanoušci svařáku si mohou po ochutnání tohoto kořeněného nápoje, který je každoročně podáván v jiných vánočních pohárcích, vzít také něco s sebou domů.