Druhá „kapitola“ reportážních cest do pohraničních hor, kde mapujeme lyžařské areály na obou stranách hranic, patří opět Krušným horám. Tentokrát „enklávě“ nad Litvínovem, Teplicemi a Ústí nad Labem.

Cesta tam vede z Prahy zpočátku po D8, přičemž nehotový úsek mezi Lovosicemi a Ústí nad Labem nemusí dělat starosti těm, kteří si vybrali jako cíl některé z českých středisek (Klíny, Český Jiřetín, Komáří vížka, Bouřňák, Telnice).  U Lovosic totiž odbočíte na silnici první třídy č. 15 na Most a po kvalitní, i když poněkud zvlněné a občas i kroucené silnici první třídy se dostanete k Mostu a po okraji tohoto města dojedete do Litvínova, kde nejen krajina bez známky sněhu mnoho myšlenek na lyžování nevzbuzuje. Také zdejší chemičky moc nadějí na pěknou přírodu nedávají. V Litvínově se orientujte tabulemi navádějícími na Mníšek. Informace o lyžařském areálu sice nechybí, ale objeví se samozřejmě o něco později, než byste to čekali a potřebovali. Důkladná a velká až na samém konci Litvínova za kruhovým objezdem.

Ačkoliv zima se při této druhé reportážní cestě posunula dále do měsíce ledna a Klíny byl jediný ze zdejších areálů, který v den reportážní akce byl v provozu.  Mrazivé dny však umožnily výrobu technického sněhu a tak oba areály (Bouřňák, Telnice) obnovily provoz, a Český Jiřetín zasněžoval, stejně tak oba německé areály, takže se dá předpokládat, že na jarní prázdniny budou všechna vytipovaná lyžařská centra v provozu. Co vše skiareály nabízejí za dobrých sněhových podmínek, o tom detailněji v závěru článku.

Nissan X-trail – další dobrý partner

V minulém článku jsme podrobně rozebrali, jaký partner pro cestu do hor je optimální a čemu věnovat pozornost, pokud rodinné auto nemá pohon všech čtyř kol. Pokud se tedy chystáte do hor, znovu zvažte, co vše se ve vyšší nadmořské výšce kvůli pohodovému dojezdu a bezpečnému návratu může hodit. Základem jsou samozřejmě kvalitní zimní pneumatiky a nezapomeňte na řetězy, zejména pokud nemáte jako my čtyřkolku.

Automobilů s pohonem 4×4 je však na trhu několik desítek a pro tuto reportážní cestu jsme zvolili populární Nissan X-trail, který dlouhodobě patří mezi oblíbené SUV. Nyní je na trhu již ve třetí generaci, která se ovšem zásadně liší od těch předchozích. Zmizela velká hranatá „krabice“, kterou nahradil vůz, na němž je jasně znát inspirace velmi úspěšným modelem Nissan Qashqai. Odklon od klasické podoby SUV je jasně zřetelný, takže jsme byli zvědavi, jak si povede v případě složitějších podmínek. Už nyní můžeme konstatovat, že nezklamal. Podrobný test zveřejňujeme samostatně.

Tristní situace

Značení na Klíny bylo tentokrát o něco lepší než na Klínovec, ostatně trasa je hodně jednoduchá. Most, Litvínov, Klíny.

Ačkoliv v Litvínově jedinou připomínkou zimy bylo upozornění, že silnička na Klíny je sjízdná jen se zimní výbavou, tak vcelku brzy se začaly podél komunikace objevovat zbytky prosincového sněžení. Výrazně zmodernizované středisko přes nepřízeň počasí udrželo v provozu hlavní sjezdovku a třísedačková lanovka zahájila provoz přesně v devět hodin, jako by místo několika jednotlivců podupával před nástupem houf netrpělivých lyžařů. Stejně jako při minulé reportáži podrobnosti o jednotlivých střediscích přinášíme v závěru článku, nyní se budeme věnovat další cestě a možnosti vystřídat například během jarních prázdnin více skiareálů.  V tomto koutu Krušných hor to může být pro rodinu ještě zajímavější než například na Klínovci nebo v jiném větším skiareálu, protože zdejší menší střediska se během týdne přece jen trochu okoukají.

Jaké jsou tedy další možnosti?

Z Klínů je kousek do Mníšku, který leží přímo na hranici s Německem, případně lze se vydat i silnicí třetí třídy na Český Jiřetín, kde je výrazně skromnější lyžařský areál.  Zvolili jsme exkurzi na německou stranu, a tuto cestu ostatně doporučuji i těm, kteří by si chtěli z Klínů na jeden den „odskočit“ do Českého Jiřetína.  Ačkoliv je to cesta o polovinu delší, v době skutečně zimy bude „žlutá“ dvojka v Německu jistě sjízdnější než „bílá“ trojka. Z Mníšku jsme tedy pokračovali na Saydu/Neuhausen, ze kterého jsme již odbočili na Český Jiřetín. Příjemným zpestřením je tu jízda kolem přehrady Talsperre Rauschenbach. Za pravé zimy nejspíš zamrzne a pak by se tu dalo při zachování zásad bezpečnosti jistě i bruslit.

Německou exkurzi jsme přerušili návratem do Českého Jiřetína přes můstek, který zaplatila EU, jak to všude hlásají nápisy. Škoda, že si v tomto případě z EU nevzali za vzor provozovatelé areálu Rekreant Český Jiřetín. Najít odbočku znamená mít oči na stopkách. Malý dřevěný ukazatel prozrazuje, že se zde nepočítá s nezasvěcenými hosty. V době na sníh chudé zimy zde samozřejmě bylo pusto a prázdno, jen menší potok po příjezdové komunikaci prozrazoval, že na svazích přece jen nějaký sníh býval. Vybledle zelené stráně s řadou moderních zasněžovacích sloupů však prozradily, že s lyžováním se tu dá počítat, jakmile udeří mráz. Takže jsme se aspoň pokochali kostelíčkem, který se nachází hned vedle parkoviště a který sem byl přenesen.

Co nabídne Německo?

Z Českého Jiřetína, pokud budete pokračovat po „žluté“, pak za Rechenbergem objevíte první zdejší lyžařský areál. Jeho rozlehlé pláně potvrzují, že k lyžování jsou tu patřičně široké terény.  Holzhauer Skigebiet je jen kousek od silnice a nabízí parkoviště,, na kterém sice nenajdete parkovací automaty, ale upozornění, že parkovací kartu koupíte v pokladně. Opět rozdíl vůči většině českých středisek,  které si motoristy vesměs hýčkají a parkovné až na naprosté výjimky nepožadují.

Jen o sedm kilometrů dál je však areál Rehefeld, který již snese přísnější měřítka a lze ho rozsahem i vybavením srovnávat jak s Klíny, tak Bouřňákem a Telnicí, které se staly dalšími zastávkami na lyžařském okruhu touto východní částí Krušných hor.

Ani zde však teplé zimě sjezdovky neodolaly, ale průsek pro dvousedačku, parkoviště, směrovky na snowtubing, sáňkařskou dráhu a půjčovnu sněhových skútrů naznačily, že nabídka pro milovníky zimních sportů je tu bohatá a může to být zajímavé zpestření týdenního pobytu. Více v podrobném představení střediska.

Česko jasně vede

Tím se ale německá nabídka v tomto prostoru vyčerpává, pokud nebereme v úvahu nabídku lyžařských stop, která v této oblasti dominuje nad sjezdovkami.  Z Neurehefeldu jsme se vrátili do Česka na silnici č. 382, která vede do Nového Města ke známému areálu Bouřňák. (Pokud byste jeli přímo z Prahy, pak po D8 a navazující silnici až do Velemína, tam odbočte na Teplice, Dubí a před Hrobem už na Bouřňák). Ani zde nebylo v den reportáže možné poznat sjezdovky na vlastní lyže, takže nezbylo než se přes Hrob vydat na proslulé Dubí (naštěstí už to není, co to bývalo) a do Krupky, ze které vede známá dvousedačková „retrolanovka“ (sedí se bokem) na Komáří vížku. V Krupce jsme si tak trochu kompenzovali nemožnost lyžováním návštěvou zdejší zříceniny s výhledem daleko do kraje. Vjezd na nádvoří je sice zakázán, ovšem pokud míříte do zdejší restaurace, je průjezd podle počtu zapakovaných vozidel zjevně tolerován. V poledne menu za 79 Kč, jinak ceny dvojnásobné.

Kromě zbytků hradu v Krupce zaujme i památník připomínající pobyt J. W. Goetha. Jako tip na léto uvádíme, že starý důl je přístupný návštěvníkům.

Výjezd k restauraci na Komáří vížku by byl za zimních podmínek náročný i pro Nissan X-trail, nicméně nemám pochyby, že by po přepnutí na automatickou volbu pohonu všech čtyř kol  toto SUV nároky zvládlo. Své schopnosti ostatně X-trail mohl prokázat zanedlouho poté, co jsme opustili nejvyšší zdejší bod na Komáří vížce a zamířili směrem na Telnici nejkratší cestou, tedy okreskou přes bývalé Habartice do Aldolfova. Některé naváté úseky by se daly za normální zimní situace projet jen s pluhem před sebou, v navátých sněhových jazycích by se totiž sebelepší čtyřkolka zahrabala. Další „zkratka“ z Adolfova do Telnice již byla po dvou stovkách metrů (proč uzavření neavizují na odbočce?) uzavřena závorou, takže do dalšího areálu Telnice jsme museli značkou oklikou přes Krásný les. Tudy opačným směrem jezdí však mnozí lyžaři, protože parkoviště v Adolfově pro skiareál v Telnici bývá méně vytíženo. Cesta je to však vhodná pro auta dobře vybavená na zimní podmínky na cestách.

Kdo by však chtěl kombinovat například lyžování na Bouřňáku s exkurzí na Komáří vížku nebo do skiareálu Telnice, pro toho je lepší zaparkovat dole v Krupce a použít lanovku, v případě jízdy až do Telnice pokračovat po silnici č. 253 směrem na Chlumec a za ním už se řídit ukazateli na Telnici. I zde jsme v době návštěvy viděli jen zbytky sněhu, ale nyní jsou již sjezdovky opět v provozu.

Nejen sjezdaři

Plán reportážních cest nedovolil přizpůsobit putování tak, abychom všechny areály poznali v době, kdy jim přálo počasí. Co všechno nabízejí zdejší skiareály za standardních zimních podmínek, to se lze dočíst v představení jednotlivých areálů. Zimou střídmou na přírodní sníh navíc trpí ještě víc než sjezdaři běžkaři, tento kout Krušných hor nabízí právě běžkařům zajímavé možnosti, přičemž jakýmsi centrem je běžkařský areál Dlouhá louka nad Osekem.

Na závěr si zopakujeme, co tento kout Krušných hor nabízí. Skiareály Klíny, Bouřňák, Komáří vížku a Telnici na české straně, Holzhauer a Rehefeld na německé.  Plus běžkařský areál Dlouhá louka a množství upravovaných stop po obou stranách hranic.

KLÍNY (580 – 720 m n. m.)

• 2 sjezdovky/2,8 km (modré 54%, červené 46%)
• 4 lanovky a vleky/3300 osob/1h
• Skipas 390 Kč/den – 1750 Kč/6 dní
• Děti do 6 let zdarma, dětské skipasy do 15 let, zvýhodněné rodinné skipasy, tří- a vícedenní skipas platí i na večerní lyžování
• 5 parkovišť (350 míst) zdarma

  

Rodinný areál na úpatí Krušných hor jen pár kilometrů nad Litvínovem byl v roce 2012 kompletně modernizován. Novou dopravní páteří se stala čtyřsedačka, kterou doplňují dva vleky. Moderní a na vysoké úrovni je i zázemí, nechybí ani cvičná louka se školičkou. Chloubou Klínů je jeden z největších snowparků v Česku (vlek za 200 Kč/den). Náročnější lyžaři si užijí zejména na – sice kratším – slalomáku.

Na škodu je tak jen menší nadmořská výška, ovšem provoz není jen o metrech nad mořem. Klíny v době lednového nepříznivého počasí odolávaly z této oblasti nejlépe.

www.kliny.cz

BOUŘŇÁK (589 – 869 m n. m.)

• 5 sjezdovek/6,8 km (modré 42%, červené 48%, černé 10%)
• 5 vleků/2940 osob/1h
• Skipas 390 Kč/den
• Děti do 6 let 120 Kč/den, dětské skipasy 7-15 let
• Parkoviště v Mikulově zdarma, pod vleky placené

Delší tradici v oblasti Bouřňáku má sice běžecké lyžování, ale od vzniku prvních tratí na Bouřňáku je areál známější cíl pro sjezdaře. Kromě černého slalomáku (750 m) jsou zde dvě červené tratě, vedoucí paralelně s černou sjezdovkou. Další červená vede na jih a podle obce v údolí nese jméno Hrobská. Nejdelší tratí je modrá, vedoucí po úbočí do Mikulova, na níž jsou sněhové podmínky dost nejisté. Co však současného lyžaře nepotěší, je obsluha jen vleky (kotvy, poma). Kvůli tomu se mohou vyskytnout i fronty, díky tomu však sjezdovky nebývají přeplněné.

Krušnohorský Bouřňák si přivlastňují jako „své“ lyžařské středisko zejména obyvatelé Teplic a okolí, ovšem díky své poloze na úpatí Krušných hor je také dobře dostupný ze západního okraje Prahy. Stačí najet na D8. V sezóně 2013/14 vyvrcholily pozemkové spory, které znemožnily plnohodnotný provoz střediska a logicky se kvůli nim oddalují i velmi potřebné investice.

www.scbournak.cz

TELNICE (600 – 796 m n. m.)

• 7 sjezdovek/6,4 km (modré 52%, červené 40%, černé 8%)
• 5 lanovek a vleků/3770 osob/1h
• Skipas 400 Kč/den, 1800 Kč/6 dní
• Parkoviště (cca 450 míst) zdarma

Skiareál Telnice na svou nadmořskou výšku poskytuje velmi dobré služby, což je výsledkem stálého úsilí zdejší „posádky“. Se sněhovými děly tady začali experimentovat již před 50 lety, tehdy byli první Československu. Přes poměrně malé převýšení mezi dolní a horní stanicí trojsedačky (200 m) tu najdete černý slalomák, červená potěší sklonem i šířkou v horní části i náročnější lyžaře a pro freeskiing již deset let slouží dlouho opuštěná trať Děčínák. Výuce slouží rozlehlá cvičná louka (dvě pomy), z níž jsou i pěkné rozhledy. Slušné zázemí a dobrá dopravní dostupnost zejména z Ústí nad Labem a také z D8.

www.ski-telnice.cz

KOMÁŘÍ VÍŽKA (640 – 770 m n. m.)

• 3 sjezdovky/1,15 (modré 65%, červené 35)
• 3 vleky/2490 osob/1h
• Skipas 250 Kč/den

Nad protáhlým městečkem Krupka najdete areál, kde si dříve narození mohou připomenout své lyžařské začátky. Pro Komáří vížku je typické starší vybavení i absence sněžných děl. Znamená to spolehnout se na přírodní podmínky a také klidnější atmosféru. Málokdo tu spěchá, a ačkoliv areál je poměrně malý, tak nabídne tratě slušné obtížnosti, samozřejmě kratší délky do půl kilometru. Nahoru kromě „památných vleků“ vás vyveze jedna z mála zachovalých historických lanovek, která se může pochlubit primátem nejdelší lanovky (2348 m, převýšení 482 m) u nás. Jezdí denně každou půlhodinu z městské části Bohosudov (Krupka, nedaleko nádraží). Nostalgii vyvolá i tradiční sezení bokem ke směru jízdy. Pozor však na to, že po vystoupení vás čeká přibližně půlkilometrová cesta pěšmo ke sjezdovkám a vlekům.

www.skikomarivizka.cz

ČESKÝ JIŘETÍN (625 – 800 m n. m.)

• 4 sjezdovky/2,3 km
• 4 vleky/2490 osob/1h
• Skipas 300 Kč/den
• Parkoviště (cca 300 míst) zdarma

  

Skiareál najdete takřka na hranicích s Německem. Z Litvínova je sem cca 20 kilometrů a jezdí sem autobus (ne však skibus). Tuto službu nabízel areál Klíny a měl zájem o společný provoz s Českým Jiřetínem, ale ten se nepřidal. Klíny kvůli malé vytíženosti skibusu službu zrušily. Najdete tu čtyři sjezdovky, z toho dvě zasněžované. Přibližně 800 m měří kotvový vlek na sjezdovce Čerťák, sjezdovka Kostel má dva vleky, dětskou Tatrapomu 350 m a kotvu 700 m. Sjezdovka Mlejnky měří 350 m. Nechybí ani lyžařská škola a bufet. Areál je v provozu v době zimních prázdnin po celý týden, jinak o víkendech a svátcích – každodenně je v provozu za dobrých sněhových podmínek jen vlek a sjezdovka U kostela.

www.ceskyjiretin.cz

DLOUHÁ LOUKA

Sněhové podmínky díky slušné nadmořské výšce (872 m n. m.) a lokalizaci tratí na severní svahy zpravidla velmi dobré. V zimě je zde pro běžkaře k dispozici cca 100 parkovacích míst. V samotném areálu je šest základních běžeckých okruhů, lze však vyběhnout i mimo na další pravidelně udržované trasy neziskovou organizací Krušnohorský klub. Areál je dobře dostupný z Oseka.

K vyhledávaným cílům patří přibližně kilometr vzdálená rozhledna na Vlčí hoře (890 m n. m.), kde lze při dobré viditelnosti spatřit Klínovec, Ještěd a dokonce i severní část Prahy.

HOLZHAU (610 – 780 m n. m.)

• 2 sjezdovky/1,6 km (modré 50%, červené 50%)
• 3 vleky/2180 osob/1h
• Skipas 18 euro
• Dvě parkoviště (placené)

Malý areál najdete pár stovek metrů od silnice. Pokud je sníh, tak nabízí o víkendu večerní lyžování až do 23 hodin. Sjezdovky jsou tu široké, ale vesměs nenáročné a cena za jednodenní skipas je vzhledem k nabídce poměrně vysoká.

REHEFELD-ZAUNHAUS (750 – 815 m n. m.)

• 2 sjezdovky/3 km (modré 87%, červené 13)
• 1 lanovka, 2 vleky/1900 /1h
• Skipas 20 euro/den
• Parkoviště placené (1 euro/hodina, denní sazba 5 euro)

Tento areál je hlavním centrem v německé části východního Krušnohoří. Ačkoliv se zde chlubí hlavně tím, že mají jedinou dvousedačku v této části hor, platí to jen na německou stranu. Sedačky mají jak Klíny, tak Telnice.

Kromě této sedačky obsluhuje areál také kratší vlek, který má vlastní sazbu a z něhož lze brousit celý den velmi širokou modrou sjezdovku. Skipas je možné koupit i na lanovku a vlek dohromady, přičemž z lanovky můžete jezdit buď krátký červený slalomový svah, nebo se přes spojovací modrou vydat zpět k nástupu na lanovku po cca 2,5 km dlouhém lehkém sjezdu. Lanovka vyváží také sáňkaře – lesem vpravo od červené sjezdovky vede oklikou sáňkařská trať.

V nabídce s vlastním dopravním zařízením je také snowtubing a zaplatit si můžete i projížďku na sněžném skútru, případně řízení rolby (hodiny 145 euro).

www.winterwelt-rehefeld.de

PŘÍHRANIČNÍ LYŽOVÁNÍ

• 1) Krušné hory – Klínovec není osamocen (23. 1.)
• 2) Krušné hory – Malé, ale přitažlivé areály (25.1.)
• 3) Šumava – Česká, německá, rakouská (připravujeme)
• 4) Krkonoše – Jaká je polská strana? (připravujeme)
• 5) Orlické hory – Mají Říčky a Deštná konkurenci? (připravujeme)