Vodní zámek Červená Lhota okouzlil desítky filmařů a zůstává jedním z největších magnetů pro milovníky památek.
Z jednoho hlediska je naším vůbec nejnavštěvovanějším zámkem. Český Krumlov (426 000 v roce 2016), Lednice (411 000) či Hluboká (293 000) a Karlštejn (267 000) se mohou samozřejmě pochlubit vyššími absolutními čísly, ale pokud by byl poměřen počet návštěvníků plochou památky a prohlídkových tras, tak Červená Lhota (80 000 v roce 2016) suverénně vítězí. A není to úplně nelogické počítání, vždyť třeba u výroby automobilů se také sleduje údaj o počtu vyrobených automobilů na jednoho obyvatele (1. Slovensko, 2. Česko).
Co z toho vyplývá? Pokud chcete Červenou Lhotu poznat v pohodě, tak se na ni vypravte mimo sezonu, nejlépe pak ve všední den a ideální jsou pak ranní prohlídky. Mimochodem, na Červené Lhotě se pořádá i řada kulturních akcí, například v obnoveném divadle. Ale i zde převyšuje zájem nabídku. Například ne webu (www.cervenalhota.cz) je nenajdete. „Nemohli bychom uspokojit zájem, takže lístky získají ti, kteří sem chodí pravidelně a vědí, co se kdy bude konat, případně si napíší a zeptají,“ vysvětluje dosti netradiční „propagaci“ kastelán Tomáš Horyna.
Návrat k renesanci
Původní gotická tvrz tvořená třemi samostatnými budovami byla již v 16. století přestavěna na čtvercový renezanční zámek. Při této přestavbě vznikl také rybník obklopující zámek. V následujícím století ji Slavatové využívali jako letní sídlo a nechali barokně upravit. Poslední majitelé (rod Schönburg – Hartenstein, 1835 až 1945) ji nechali dvakrát přestavovat. Poprvé v novogotickém slohu, podruhé na začátku 20. století, kdy se Johann Schönburg s pomocí architekta Humberta Walchera z Molheimu pokusil v letech 1901–10 rekonstruovat ideální renesanční podobu zámku. Společně dali zámku jeho současnou podobu. Současně kníže Johann Schönburg vybudoval na rozloze čtyř a půl hektaru zámecký park, do jehož romanticky členěného terénu dal vysázet vzácné druhy dřevin. V parku stojí zajímavá zámecká kaple – jednolodní kostelík Nejsvětější Trojice z poloviny 16. století, která má v interiéru dochované původní fresky a představuje místo posledního odpočinku některých zdejších majitelů.
Tři prohlídkové trasy a okruh kolem rybníka
Interiéry vodního zámku Červená Lhota, který patří k nejromantičtějším zámkům na našem území, jsou velmi zajímavé, ale relativně stísněné. Jeho majitelé tu museli vždy hospodařit s místem. Majitelé tvrze i pozdějšího zámku využili doslova každý metr plochy, kterou měli k dispozici, což je patrné i zvenčí. Zámek pokryl celý skalnatý ostroh, stěny tu doslova vystupují z vody. I to přispívá k romantickému dojmu. Mimochodem, celý zámek s rybníkem ho obklopujícím lze obejít po kilometrovém okruhu a obdivovat ho ze všech stran.
Na letošní rok připravil zámek Červená Lhota novinku. Podařilo se dohledat původní mobiliář, který po roce 1945 byl zabaven původním majitelům a rozvezen na různá místa a předán některým institucím, například muzeím. Díky tomu byly obohaceny obě „nadzemní“ prohlídkové trasy. „Najít původní vybavení nebylo až tak těžké, existují fotografie a také seznamy, co bylo a kam odvezeno. Ovšem není to tak, že jsme dostali tyto předměty zpět. Máme je zapůjčeny,“ upřesňuje kastelán Tomáš Horyna. Do zámeckých pokojů se tak vrátí některé předměty z Orientu, které přivezli poslední majitelé, tedy německý knížecí rod Schönburg-Hartensteinů, z několika výprav výpravu do oblasti Kavkazu a Arménie. „Podařilo se nám vrátit na zámek například orientální šavli a dýmku, kterou si majitelé přivezli ze zmíněných cest. Vyměněny byly i některé látkové tapety a opravena byla také klenba barokního stropu. Prohlídka zámku trvá asi 50 minut, během ní lze vidět 16 pokojů představující bydlení šlechty v 19. století a na začátku 20. století, a vzhledem ke změnám je tu na co se podívat i pro ty, kteří zde již byli. Ovšem Červenou Lhotu stojí za to navštívit víckrát.
Historické interiéry
V prvním patře zámku poznáte byt posledních majitelů, knížat Schönburg-Hartenstein, v autentické podobě, jakou měl po roce 1910. Patro majitelé logicky rozdělili na reprezentační, společenskou, soukromou a hostinskou část, takže si prohlédnete hostinský salon, Dittersův salonek, hostinskou ložnici, toaletní pokoj, věžní pokoj, předsíň, ředitelnu, pracovnu, jídelnu, salon, budoár, dámskou ložnici, garderobu, spojovací pavlač, pánskou ložnici, pánskou šatnu a Kamarýtovu ložnici.
Místnosti jsou zařízeny takřka výhradně autentickým mobiliářem, mezi nímž je i několik jedinečných uměleckých děl. Zvláštní pozornost si zaslouží Seiseneggrův dětský portrét Jáchyma a Zachariáše z Hradce (1529), Mülichův portrét bavorského vévody Albrechta V. (1555), Flegelovo zátiší s květinami, knihou a brýlemi a samozřejmě návštěvnicky nejpopulárnější exponát, podobizně ošklivé vévodkyně Markéty Pyskaté zvané též Maultasch.
Do podkroví a do sklepa
Červená Lhota nabízí kromě historických interiérů také prohlídku podkrovních pokojů a sklepních prostor. Podkroví zámku bylo upraveno na začátku 20. století, při přestavbě v letech 1902 až 1910. Kvůli izolaci byl použit korek a jedná se o unikát – největší půdní vestavbu z korku na světě. Původně bylo podkroví využíváno jako hostinské a dětské pokoje. Současná expozici evokuje atmosféru dětských pokojů té doby, přibližuje podobu někdejších dětských pokojů včetně pokoje jejich vychovatelky. Hračky jsou dobové, ale ne původní zdejších schönburských potomků. Součástí tohoto okruhu je i obrazárna, ovšem obrazový fond pochází ze zámku Kamenice nad Lipou. Co by to ale bylo za zámek bez obrazárny… Podkroví však vhodně navazuje na historické interiéry a doplňuje poznání období z přelomu 19. a 20. století.
Navštívit lze na samostatnou vstupenku i tři pozoruhodné sklepní prostory zčásti zapuštěné do skal. Prohlídka je vhodná pro všechny, kteří se chtějí dozvědět více o původní podobě někdejší lhotecké tvrze.
Cíl filmařů
Na závěr si připomeňme, ve kterých filmech si můžeme připomenout svou návštěvu na zámku Červená Lhota, která má nejspíš primát v počtu zde natočených filmů (zejména pohádek). Připomeňme některé: Zlatovláska (1973) s Jorgou Kotrbovou a Petrem Štěpánkem coby Jiříkem v hlavních rolích, natáčely se zde i pohádky O zatoulané princezně, O kráse a štěstí či Princezna na hrášku. Z dalších filmů největší proslulost získaly Svatby pana Voka s Milošem Kopeckým.